Z deníku flekaté tlapky: Vybuchující polštáře a jiné nebezpečnosti

Hodlám si stěžovat! A to teda nejmíň u ochranářů zvířat nebo u nejvyššího psího Boha pelíškovýho nebo tak nějak. Minule jsem totiž dostal na zadek, ale úplně neprávem.

Myslím, že by se měl konečně někdo zamyslet nad bezpečnostním hlediskem polštářů v psích domácnostech! Je to již opravdu na pováženou, že tento velmi rizikový faktor výrobci polštářů přehlíží! A stalo se to nejen mě. Tlapku na to.

To si takhle v klídku ležím v pelíšku, když najednou se z postele rozeběhl polštář (jasně, že polštáře běhají, obzvlášť ty z paměťové pěny, který stojí ty nehorázný prachy), zastavil se přímo u mě, zlověstně se na mě zašklebil a.... „puf“ – spáchal sebevražednej atentát. Díky psímubohu, že jsem to přežil!

Odvážně jsem tu spoušť hlídal, aby nedošlo k nějaký celobytový katastrofě, která by nešla odvrátit. Vrčel jsem na miliony malých kousků polštáře a tvářil se nebezpečně, aby se nerozutekly. Nasazoval jsem vlastní život... A co myslíte panina? Místo aby byla vděčná, že jsem celej, živej, zdravej a v pořádku, tak mi dala ještě na zadek a pěkně mě seřvala. Hysterka. Dokonce mi vyrobila ceduli hanby a dala jí na sociální síť. Jo, jasně, Vám se to možná líbí, ale já vím svý. Vaše, vlastně naše, bydlení nám zařizujete plný nebezpečných věcí, který záhadně vybuchujou. Ideálně v místě našich pelíšků nebo tak nějak vůbec v prostoru. Možná to děláte i schválně, abyste měli co dávat na ty svý sítě.

A místo, abyste byli rádi, že my psové celou dobu hlídáme, aby se to nerozšířilo do zbytku bytu  (takovej vybuchlej gauč může být mnohem nebezpečnější, než se na první pohled může zdát), tak nám akorát ještě vynadáte. Každej správnej pes totiž hlídá místo činu, než dojdete domů a než zajistíte pachatele. Jenže většinou se fakt nesetkáme s pochopením.

Já už jsem pochopil, že se žádnýho vděku nedočkám, takže se v takových situacích tvářím, jako když tam vlastně ani nejsem. Panina totiž vždycky zcela spolehlivě vyhodnotí celou situaci úplně špatně. Nakonec je to snad ještě moje vina, že si do bytu natahala nebezpečnej nábytek a vybuchující polštáře, který se bůhví proč spřáhli s kočkama, aby mě dostali do nepříjemný situace a paninu štvali proti mě.

Takže je to jasný, jsem chudák! Protože jak jste si mohli všimnout, moje nejoblíbenější činnost není škubání polštářů, ale SPÁNEK!!! Takže pac a pusu a bezpečným polštářům zdar!